Chestburster – gestace, procesy růstu a narození

Po procesu interkalace vetřelčí DNA do DNA hostitele (přenos Facehuggerem), dochází k postupnému vývoji embrya, dalšího vývojového stádia Xenomorpha.

V průběhu růstu Chestburstera, nejprve hostitel nevykazuje žádné zjevné příznaky, vyjma nejčastější nespecifické bolesti v krku, lehké nevolnosti, kongesci (překrvení) nebo zvýšené až extrémní chuti k jídlu. V případě, že je oběť hostitelem Královny, mohou příznaky dále zahrnovat dušnost, vyčerpání a vnitřní krvácení (zjistitelné pomocí biologických skenerů), které se často manifestuje také krvácením z nosu nebo jiným, zdánlivě neškodným krvácením.

Růst embrya Chestburstera je rychlý, nicméně nekonzistentní. Zdokumentované případy udávají rychlost vývoje v rozmezí méně než hodiny až čtyřiadvaceti hodin.

Bylo také zjištěno, že zdravotní indispozice hostitele nepříznivě ovlivňují vývoj Chestburstera. Například Larry Purvis, jeden z civilistů transfekovaný vědeckým týmem na palubě USM Auriga, trpěl onemocněním štítné žlázy. Nedostatek jódu dramaticky zpomalil růst embrya a následkem toho se narození Chestburstera neuskutečnilo v časovém rámci, jenž byl normálně očekáván, ale až několik hodin poté.

Následně co je Chestburster plně vyvinut, uvolňuje enzymy, které způsobují měknutí kostí a okolní tkáně hrudní dutiny hostitele, a tím usnadňují jeho odchod. Proces začíná bolestmi podobnými křečím, nicméně ty rychle postupují až k oslabující agónii a nekontrolovatelným záškubům.

Průchod Chestburstera ven z těla způsobí hostiteli fatální traumata – rupturu orgánů a masivní ztrátu krve. Smrt je téměř okamžitá, nicméně nesnesitelně bolestivá.

Díky tomu, že je „porod“ Chestburstera ze své podstaty definitivně fatální, byla vyslovena  hypotéza, že odstranění Chestburstera před jeho narozením, by mohlo hostitele zachránit a to dokonce bez jakýchkoli dlouhodobých vedlejších následků. Výzkum však tuto hypotézu vyvrátil. Jak již bylo zmíněno, Facehuggerem transfekovaná genetická informace se interkaluje do DNA hostitele. Po bezpečném odstranění embrya se však díky ní v těle hostitele vytváří řada nádorů v terminálním (koncovém) stádiu a hostitel tak za relativně krátkou dobu stejně umírá.

Nicméně existuje jeden případ, kdy došlo k vyjmutí Chestburstera a jeho hostitel přežil (v řádu let). Ripley 8 (klon) se na palubě USM Auriga plně zotavila poté, co jí bylo z hrudi odebráno embryo taktéž klonované Královny. Předpokládá se však, že se tak stalo díky změně struktury její genetické informace. V podstatě totiž byla Ripley 8 nejen klonem člověka, ale již také Xenomorpha.

Speciálním případem dalšího přeživšího hostitele (i když zatím nevíme čeho vlastně?), je Elizabeth Shaw (Prometheus). Ta pomocí MedPodu odstranila embryo „čehosi“ ze svého lůna a přežila, zřejmě bez dlouhodobých fyzických následků.