USCSS Nostromo

Úplně první lodí, která se nám ve sci-fi sérii o větřelcích představí, je loď Nostromo. Jedná se o tažnou loď, která pojme až 63.000 tun nákladu a původně byla postavena v roce 2101 jako mezihvězdný křižník. O patnáct let později, byla pro komerční účely přestavěna a od té doby slouží především pro přesun rafinérií na železnou rudu nebo ropu, mezi planetou Zemí a systémem Zeta II Reticuli. Loď je 245m dlouhá, 165m široká a 70m vysoká.

Kódové označení Nostroma je 180942609 a její cena se koncem 22. století (včetně nákladu) pohybuje kolem 42 milard dolarů. Cestovní podsvětelná rychlost je 0,12 (s nákladem), světelná rychlost je 1,0. Loď má tři paluby (A, B, C). Na palubě A jsou kryoschránky, přístup k počítači, laboratoř, jídelna a můstek. Paluba B slouží pro obsluhu lodi a jako skladiště. Na palubě C jsou poté motory a kontrolní koridory.

Nostromo má v sobě zabudovaný inteligentní počítač přezdívaný „Matka“ (kódové označení MU/TH/UR/6000) s celkovou kapacitou operační paměti 2,1 tera. V případě selhání procesoru je k dispozici záloha o přibližně stejné velikosti a vše je jištěno ještě třetím počítačem, obsluhujícím základní funkce. Zároveň disponuje desetiminutovým autodestrukčním systémem, který měl posloužit při případném ukořistění vojenského nákladu, a který se dá během pěti minut od spuštění manuálně vypnout. Vlastníkem této lodi je společnost Weyland-Yutani.

Součástí Nostroma je také modul Narcissus, který je primárně určen pro nouzové a krátké průzkumné lety.

Pro potřeby natáčení, byly vyrobeny tři modely Nostroma: 30 cm verze pro střední a dlouhé záběry, verze pro zadní záběry o rozměrech 1,2 metru a 3,7 m verze, važící 6,4 tun, pro oddělovací a planetoidní povrchové sekvence. Poslední verze byla tak velká, že se mohla pohybovat pouze pomocí vysokozdvižného vozíku, který se připojil do dvou otvorů na zadní straně modelu.

Základní obrysy menších modelů byly vyrobeny ze dřeva a plastu, zatímco větší měl svařovaný kovový rám. Většina jemných detailů byla přidána z modelových sad bitevních lodí, tanků a bombardérů druhé světové války, zatímco miniatury přiložené rafinérie, obsahovaly ve své konstrukci součásti několika stavebních modelů hvězdných válek – části na horním povrchu uvolňovacího mechanismu Nostroma představovaly nohy R2-D2, zatímco rafinérie měly na spodní straně zabudované panely od stíhačky TIE Dartha Vadera.

Natáčení miniatur se uskutečnilo ve studiu Bray, blízko Maidenhead v Berkshire. Modely Nostroma byly původně malované žlutě. Nicméně, poté, co personál pracující na modelech strávil prací již několik týdnů a již bylo natočeno mnoho záběrů, režisér Ridley Scott se rozhodl přebarvit loď na šedou a začal řídit všechny modelové práce sám. Původně rafinerie, kterou Nostromo táhla, vykazovala výrazně vyšší věžice než ty, které se nakonec objevují ve finální verzi filmu. Těsně před natáčením Scott osobně odstranil horní části (údajně s kladivem a sekáčkem).

Pro scénu, ve které se Nostromo odděluje od rafinérie, byla vytvořena miniaturní rampa o délce 9,1 m. Záběry z exteriéru Nostroma, ve kterém jsou postavy viděny a pohybují se dovnitř skrz okna, byly natočeny s použitím větších modelových sekcí, které obsahovaly projekční plátna s předem zaznamenanými záběry.

Interiér Nostroma byl navržen konceptuálním umělcem Ronem Cobbem. Konstrukční set byl pro potřeby natáčení propojen a do velké míry uzavřen, což znamenalo, že posádka i štáb, museli procházet různými chodbami a komorami, aby se dostaly do jiných částí lodi. Několik členů štábu konstatovalo, že filmování v Nostromu, bylo spíše podobné natáčení venku, než ve studiu a že uzavřenost interiéru pomohla vytvořit pocit klaustrofobie, jenž vhodně dotváří stísněnou atmosféru filmu. V omezeném prostoru bylo neustálým problémem osvětlení. Z důvodu kompenzace, byly některé střešní konstrukce zhotoveny z čirého plastu, který umožňoval filtrování přirozeného světla ze studia v exteriéru.

Vzhled chodby Nostroma byl navržen tak, aby asocioval ponorky druhé světové války. Většina interiéru byla zkonstruována různými letadlovými díly, získanými výrobním týmem z RAF, který byl v té době vyřazen z provozu. Například sedadla pro posádku, umístěná na můstku, byla převzata ze stíhacích letounů, přičemž alespoň některá z nich byla sedadla katapultovací. Místnost, kde se nacházel systém „Matka“, byla navržena tak, aby napodobovala výklenek katedrály, s nesčetnými blikajícími světly, reprezentujícími svíčky.

Většina interiéru lodi byla plně funkční, mnoho různých tlačítek po aktivaci skutečně vykonávalo nějakou funkci. Všechna video zařízení byla také skutečná a jakékoli záběry zaznamenané na různých obrazovkách ve filmu, byly reálně získány během natáčení. Lodní můstek byl původně navržen jako velký, otevřený prostor s několika „plovoucími“ konzolami a sedadly pro posádku, které vyčnívaly do rozlehlého skleněného okna v jeho přední části. Avšak obavy z rozpočtu tuto ambiciózní myšlenku zavrhly, ve prospěch levnějšího designu. Prvky původní verze byly však o 33 let později značně recyklovány ve filmu Prometheus.

Inspirace v pojmenování
Nostromo, Narcissus, Sulaco a Patna, pro všechny fanoušky vetřelců známá jména lodí nebo záchranných modulů, se kterými se v rámci příběhu setkáváme. Kde se ale vlastně vzala jejich pojmenování?

Inspirací filmařů k těmto názvům, byly díla původně ukrajinského cestovatele, později francouzského námořníka a po získání občanství, nakonec britského spisovatele Josepha Conrada.

Ten kromě svého nejslavnějšího románu Srdce temnoty, ze kterého vycházel Francis Ford Coppola při natáčení Apokalypsy, napsal také román, který se jmenuje Nostromo a odehrává se ve městě Sulaco, Lord Jim, který se odehrává na lodi jménem Patna a další dílo nazvané Černoch z Narcisssu.